Tvor

Moc mladý aby psal poezii
málo ztrápený životem...
Moc krásný pro ukřivděná srdce...
Žádné vrásky na tváři vyhloubené starostmi
a neúplné svaly z kamene...
Pohled přespříliš upřímný...
zatajený smutek v očích
černých s modrým prstenem...
Tělo s příběhy psanými v jizvách...
Ginsbergův Ignu bloudící městem,
Moliérův Misantrop i Lakomec
Romeo i Cassanova jedním
sebekritik drtící pero v ledových prstech
a drtící sebevědomí opičíma prackama...
Jen mraky běží dál a nevnímají změny,
další syn tohohle království feťáků v jiných dimenzích a stavech...
Unášen tragikou života i štěstím...
V omšelém kabátě a uchvácen debatami o způsobu lidského bytí,
 se všemi těmi intelektuály i prosťáčky
Žák i učitel...
Noční tvor sedící na bydle nad papíry s fakturami a poezií za svitu lamp...
Noční hlídač krás noci za dne sdelujíc svých poznatků.
Netopýr na stropě v meditaci jehož kapitola táhne příliš prudce dolů pod tíhou myšlenek a strachů.
Posel bolestivé pravdy napadající falešné iluze ideálnosti společnosti...
Čekající na záři spásné hvězdy
na náruč a ňadra krásné ženy
Chybějící kolečko štěstí ztracené ve vysoké trávě zatímco rozum hrozí pěstí neposlušnosti srdce...
Moc mladý pro poslušnost srdce...
moc mladý pro psaní básně...