Všichni jsme lidé a žijeme své životy...
Někteří s tělem bez kostí plazících se po zemi...
Jiní s lehkostí a leskem dětského štěstí
v očích...
a někteří s prázdným výrazem téměř mrtvolným,
sledující tento svět přes závoj zanesený prachem...
Ti jež si života (ne)užívají jako by nikdy neměli umřít jsou onoho soudného dne udiveni z příchodu všemocné smrti...
Smrti co jen tak zaklepala na brány našeho života a vstoupila...
Hrůza střídající se s překvapením naposled vybarvila jejich výraz ve tváři a nechala je odejít s onou otázkou ve skelných očích...
Vždy pro ně umírali "ti druzí" oni byli jen těmi poštovními holuby roznášejícími parte s přiloženým rozsudkem nad nebožtíkem od jejich skromné sebevědomé maličkosti...
A ti jež žijí jako by každý den měli umřít, žijí dlouze a pomalu, umírají nudou a délkou života frustrováni nesmyslností bytí... z úst jim padají nenávistná slova...
Poslové zlosti hledající ne krásy života, ale viníky jejich frustrace životem, krmenou xenofóbními články co se nám derou do hlav ze všech stran...
Názory hranami všech hran...
Pak jen vzdychají nad životem běžícím neustále dokola ve smyčce každodenní rutiny a pěstují svou nenávist která v nich zkvétá jak řepka na úrodné půdě České republiky
Dny jsou dlouhé a lidské duše černé jako uhel...
Dny jsou dlouhé a duše s krásnou barvou přinášejí světlo do zatmění života...
Jaká že to je barva?
Barva krutá i empatická
Barva smířená
Barva lásky k světu
Barva smyslnosti temných časů...
Malíři jsou svetlonoši v našich životech oblečení do smíření s životem...
Oni ti jež vidí barvy jako žádný smrtelník
nám ukazují cestu skrze své obrazy a slova...
Jejich čas ubíhá stejně jako všem bytostem
jen je naplněný barvou krásnou jako sen,
se špetkou sebelítosti
s kořeny v temné minulosti...
Na smrtelné posteli s úsměvem
překonáni svým údělem...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
pondělí 14. ledna 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V kopcích a lukách tam někde na okraji mraky slunce při západu krájí, stromy zde stojí už stovky let rostoucí z půdy jež sála krev... Sv...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Moře v tvých očích... průzračně modré... unáší koráby s bílými plachtami do zákoutí tvé duše... A námořníci umírají smíření s životem......
Žádné komentáře:
Okomentovat