Vlnky tebe sobě
ptáci nebe moře
proud napětí ulice
nevinná hubička na líce
zima a teplý šál
starý dům jež tu vždycky stál
a páni ztrápení životem
zatoulaný pes někde za plotem
já & ty, sami sobě
já a pocity k tobě
Zamluvený pokoj uzavřená společnost
oddaný dívce na věčnost
i věčnost však končí brzo ráno
vychází slunce vždycky samo
ve schůzku s měsícem doufajíc
nechce být samo nikdy víc
v pokoji již nikdo nezůstal
v tom starém domě, kde jsem vyrůstal
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
pondělí 10. prosince 2018
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V okamžiku ticha a únavy brouzdal jsem svými myšlenkami... na útěku z domova a zase zpět a na botách prach všech cest Na útěku bez šance...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Cítím se provinile kvůli svým snům zklamaný tím co se mi zdálo Jako by se to doopravdy stalo jako by byl konec všem dnům jako bych mohl ...
Žádné komentáře:
Okomentovat