Hříšné město

Den šeptá
a tohle město pláče...
promlouvá k nám
ale jsme hlušší...
nejsmutnější je však v noci
a holubi to slyší,
tajně se nám smějí

Přišel dlouhý déšť
aby smyl naše hříchy ...
stále prší, ale déšť nestačí
Stahuje všechnu tu špínu ze zdí a střech
avšak ve škvírách našich srdcí stále
kus zkaženosti zůstává a čeká...
Brouzdám všemi těmi nevěrami, podvody,
krádežemi a trestnými činy
tekoucími po kraji silnice
až do temných úst města...
A všichni ti hříšníci, zločinci a pochybné existence se schovávají v teple
a já vím že mezi ně patřím
pláču spolu s městem a noc mi šeptá do ucha
v umělé eufórii čekáme na lepší časy
a až vyjde slunce...