O kom to do prdele píše

Smířen s osudem
s falešným klidem v srdci
unesený proudem bezmoci
za vůně zázvoru
a lehce falešné melodie klavíru
odchází do neobjevených krajin
odkopnuto tebou samým
na tváři ještě čerstvá krev
a slané slzy hromadící se víc a víc
dokud se nepřekulí přes hranu
jsi probodnutý skrz naskrz
ale již nic nezmůžeš
naposledy se střetly vaše pohledy,
dvě studny hluboké jako samo moře
tunel ke každému zákoutí duše
Pohled...
který sis nezaryl do paměti dostatečně dobře
čas je pánem všeho
je i pánem jeho
Trháš si vlasy a škrábeš oči
jenže nevíš proč...
zapomněl jsi a zaplatil daň
utvořil si bublinu a vnitřně umřel
zabil jsi jej ale zapomněl
miloval jsi jej ale zapomněl
Vůně zázvoru a falešný klavír...
víš že tu ještě někde je
ale nejsi si jistý za kterým rohem,