rozpouští se a propaluje se dál a dál
Než zahyne oslní svou krásnou
podobný člověku
Každá vločka jiná a přec spalující všechny stejně.
Vedle mě stojí snový čaroděj
a jen tak pláče
ze suchých očí mu kanou slzy
naše kabáty mizí pod žárem sněhu
Objímáme svá nahá těla, chráníme se před mrazem který ještě nepřišel
Zatoulaný pes proběhl po ulici jakoby nic
bežíce vstříc vězení svého pána
Město se proměnilo v bílý tichý hrob
jen milenci se vášnivě milují za ponurého světla plynové lampy
doprovázející harmonii chudinské čtvrti
postavené na písčité zemi
Přišel pozdní host a tichounce zaklepal...
dveře otevřel s úžasným sebevědomím
a oslepil mě svojí grácijí
Opil mne abych na něj zapomněl
a jen mi zůstala díra v srdci a kocovina
Sníh padal dál a každá noc trvala pět minut
a pět minut trvalo věčnost
i milenci už klidně spali
město přes noc shořelo pod návalem emocí
a zůstal jen sníh plný sazí a smutku
Žádné komentáře:
Okomentovat