jenom kousek, jen o pár let
být malý chlapec
žít ve svém světě
pár bonbónů do kapes
rozumět jen každé druhé větě
nosit ty samý hadry
hrát si s vojáčkama
malovat na doktorské sádry
cpát se koláčkama
říkat častěji mami...
mít ten pocit,
pocit že nejsme sami
ó jak já se chci vrátit zpět
mít na svět jiný pohled
do dob kdy jsem měl tři roky
a dělal mnohem menší kroky...
smyslem života mít hračky
jen žít a neřešit sračky
ležet v trávě a počítat mráčky
chodit parkem a poslouchat ptáčky
mít ke štěstí tak blízko
bezhlavě poslouchat bráchu
malovat si po rukách propiskou
poddat se svému strachu
nadměrně plakat
půlku věcí nechápat
a přesto se na vše ptát
objevovat celý svět
naučit se s životem prát
naučit se psát
a na názory ostatních si pomalu zvykat
tak a jde se do školky
jdeme volky nevolky
avšak ZDE, co dítě to umělec
nakreslit obrázek, pak zas kotrmelec
kresby v písku nechat napospas přírodě
občas prostě nespláchnout to hovno v záchodě
trochu té rebélie a bohémství
pěstovat v sobě už od dětství
pošlapat kytky v záhoně
pak tvářit se strašně nevinně
dát někomu jen tak do držky
křičet na ostatní děti výhružky
"můj táta je silák a on tě zabije"
"pche! to ten můj je řidič náklaďáku a on tě zajede"
a pak příchází na scénu holky
to už tu začíná být pěkně horký
všichni se začnou studem červenat
pozvolna někteří i zelenat
to učitelky zapomněly na dítě s alergii
nechaly ho tu v naprosté agónii
až se z toho poblinkalo
no, už se nic udělat nedalo
avšak vraťme se zpět mezi ženy
už ve školce dělaly pěkný scény
navzdory tomu jsme o ně usilovali
bezhlavě se do některé zamilovali
pak zpravidla byli odstrčení
ach, jak jsme všichni byli marní
pak už jen zbývalo domů utíkat
cestou bědovat a naříkat
vyplakat se mamince na klíně
a ne jak teď, utápět žal ve víně
žili jsme prostě zase dál
však celý svět se na nás smál
došli jsme k poslední fázi
na prarodiče řada přichází
jdu uctívat svoji babičku
a její mísu vždy plnou rohlíčků
užívat tu sladkou drogu
postrach a zároveň smysl práce všech stomatologů
nechat se jí rozmazlovat
nic moc nedělat, jen tak se poflakovat
oáza od všech lidí
nirvána, čisté uspokojení
dokonalejší místo než v ráji
procházka kouzelnými lukami a háji
mít dovolené víc než se kdekoliv jinde smí
zde se i to jablko pokušení s naprostým klidem sní
pak si jít po O lehnout
jen tak si ležet, pohádku si poslechnout
Jak rád na tyhle chvíle vzpomínám
moc dobře je v hlavě uložené mám
mám to dítě stále v sobě
a doufám že mě opustí až v hrobě
bez něj by byl život smutný
abych řekl pravdu,
mít v sobě dítě, je naprosto nutný
Žádné komentáře:
Okomentovat