Láska strach a on.

Strach... nejvlivnější pocit lidské mysli
strach o sebe navzájem, jsme závislí
potřebujeme dostat svou drogu
podáváme si ji do těla, do mozku
užití jakéhokoliv druhu
když je málo času, chceme aspoň trošku
Strach nás zcela ovládá
na lopatky pokládá

Přesto jsem naplňen štěstím
cestu k tobě si přes všechny překážky klestím
Při cestě obklopen myšlenkami
dobyvajícími se dovnitř mé hlavy
Chvíli spolu, chvíli sami
milujem se a pláčeme při vůni trávy
Tak krásně se bojíme
obklopeni v náručí stojíme

Naše cesta nás unáší dál
jen ten podivnej týpek stojí opodál
Sleduje mě, pronásleduje mě
uvědomuji si že ho znám
černý kabát, černé vlasy, miluje mě
byl se mnou když jsem byl sám
Už jsem s ním mluvil
jen tiše šeptal a špatně mi radil
Vždy tu byl a vždy tu bude
Dokud mysl má nezahyne
Avšak strach to není
strach ten upadá v zapomnění
 on tu bude vždycky
stát opodál a sledovat

Strach mě před ním varuje
veškeré své úsilí tomu věnuje
Drží mě od něj daleko
unikám svou myslí vysoko
Nech mě být ty hajzle jeden
už mě neotrávíš svým jedem
Jsem moc mladý na to abych umíral
jsem tu abych si své lásky užíval
tak mě nech být a nikdy se už nevracej
Strach mě varoval, je to můj přítel
on jediný ochránit mě přišel
Přítel ve kterém nedokážu číst
ó jak snadno se nechám ošálit
žijeme ve zvrhlém světě, nad sebou zvracím
od samého dna se ke strachu obracím
Chybíš mi lásko moje
bez tebe jsem ze sebe mírně znepokojen
Mírně