Láska strach a on.

Strach... nejvlivnější pocit lidské mysli
strach o sebe navzájem, jsme závislí
potřebujeme dostat svou drogu
podáváme si ji do těla, do mozku
užití jakéhokoliv druhu
když je málo času, chceme aspoň trošku
Strach nás zcela ovládá
na lopatky pokládá

Přesto jsem naplňen štěstím
cestu k tobě si přes všechny překážky klestím
Při cestě obklopen myšlenkami
dobyvajícími se dovnitř mé hlavy
Chvíli spolu, chvíli sami
milujem se a pláčeme při vůni trávy
Tak krásně se bojíme
obklopeni v náručí stojíme

Naše cesta nás unáší dál
jen ten podivnej týpek stojí opodál
Sleduje mě, pronásleduje mě
uvědomuji si že ho znám
černý kabát, černé vlasy, miluje mě
byl se mnou když jsem byl sám
Už jsem s ním mluvil
jen tiše šeptal a špatně mi radil
Vždy tu byl a vždy tu bude
Dokud mysl má nezahyne
Avšak strach to není
strach ten upadá v zapomnění
 on tu bude vždycky
stát opodál a sledovat

Strach mě před ním varuje
veškeré své úsilí tomu věnuje
Drží mě od něj daleko
unikám svou myslí vysoko
Nech mě být ty hajzle jeden
už mě neotrávíš svým jedem
Jsem moc mladý na to abych umíral
jsem tu abych si své lásky užíval
tak mě nech být a nikdy se už nevracej
Strach mě varoval, je to můj přítel
on jediný ochránit mě přišel
Přítel ve kterém nedokážu číst
ó jak snadno se nechám ošálit
žijeme ve zvrhlém světě, nad sebou zvracím
od samého dna se ke strachu obracím
Chybíš mi lásko moje
bez tebe jsem ze sebe mírně znepokojen
Mírně

Už nikdy se nechci bát

Už ničeho se nechci bát
chodit napříč světem
a na všechny se smát

Už ničeho se nechci bát
líbat tvé nahé tělo
vedle tebe usínat

Už ničeho se nechci bát
mít své místo
a tebe lásko milovat

Už ničeho se nechci bát
mít mysl otevřenou
a bez strachu s životem se rvát

Už ničeho se nechci bát
a přesto bojím se
a tohle si musím opakovat

Už nikdy se nechci bát
být na kolenou
pozvolna vnitřně umírat

Už nikdy se nechci bát
ovládnutý démony
prázdný, jen tiše v davu stát

Už nikdy a ničeho se nechci bát
proč z téhle věty,
jde takový strach

Vesmírný posel

Všichni letíme
avšak kam... nevíme
pomoc ó velký Vesmíre
o vysvětlení tě prosíme

Vystřelen jak horké sperma
Stále výš a výš letící
jak kometa Svět míjející
zářící jasně jak lucerna
Letím do Vesmíru hledat odpovědi
na otázky za které jsme zodpovědní
Hledám smysl věcí a bytí
letím na Měsíc za zvuku vlčího vytí
Jsem poslem lidstva bez zájmu
poslem narkomanů, třesoucích se na lajnu
marathonským běžcem, který umře vyčerpáním
umře ale s klidem v duši
doběhl se svým posláním
zvládl svůj úkol, avšak že smrt přichází už tuší

Posel umírá v harmonii
po cestě vyčerpal vsechnu agónii
Umřel jako jiný člověk
na své otázky dostal ve Vesmíru odpověď

Teď jsem poslem já
a je jen na mě, jestli mi Vesmír odpovědi dá
Vydávám se na cestu, letím do neznáma
poznávat nepoznané, do Vesmírného prázdna

Noční chodec

 Chodím sám nočními ulicemi,
Sám jen se svými myšlenkami
bloudím nocí a čekám na tebe
bez lásky můj život nikam nevede
Chodím sám a přemítám
kam? vydat se dál mám
Probírám si celej život v hlavě
Občas má mysl tmavne
Mozek pracuje jak obří mašina
Pracuje až moc, panika ovládat mě začíná
Složí mě na kolena a zatemní mi mysl
První skrat... málem mě vypl
Výdech, nádech nesmíš se tomu nechat
Druhý skrat... musíš ty démony zahnat!
Nenech se kurva!

Jsou pryč, přichází harmonie
obrovská úleva, duševní symfonie
Sbírám svoje vědomí z podlahy
všechny zbylé kusy své odvahy,
těžce na pohovku dopadám
jen se svou myslí tu teď zůstávám
Viděl jsem svou vlastní mysl
viděl jsem svého bytí smysl,
Jsem vyčerpaný, viděl jsem mnohé
vědění, které je velmi drahé
Vybralo si svou daň
vyčerpáním usínám

Dál chodím sám nočními ulicemi,
sám jen se svými myšlenkami
Všude kolem sebe Vesmír všemocný
při jeho velikosti je každý bezmocný
Toulám se a v očích mi svítí hvězdy
už nikdy nebudu jako dřív, už nikdy...

1.