Sushi

Chci splynout s tvojí duší
jen tak si povídat a jíst sushi
rýži, řasy a k tomu trochu lásky
Zuřivé rozhovory a od smíchu vrásky
vůně kávy a čaje,
smích při kterém mé srdce taje
bloudit spolu městem
Bloudit spolu světem
Avšak pozor na to sushi
I sushi ti může zaskočit
nebo rovnou zničit duši

Jak krásná to představa moje
bohužel opět jen utopie
sushi jsem nejedl roky
místo sushi teď jím rohlíky
Žádná záchrana od sličné panny
tak si dopřeju aspoň ten šálek kávy
a budu dále čekat a počítat rohlíky
Samota... nemoc co postihla všechny básníky

Očekávání

Očekávání...
nejprolhanější věc na světě
náplní tě a pak dolů stáhne tě
Očekáváme něco neustále od druhých
očekává se něco i od nás samých
Co když to prostě nezvládnu?
co když se zkrátka neovládnu
Řeknu co jsem měl na srdci ale ublížím
slíbím něco, ale nesplním
Zlomím srdce ale nedokážu zahojit,
neustále musím sám se sebou zápolit.
Ostatně všichni pospolu
se snažíme získat KONTROLU
nad celým svým životem.

Jak pak tedy mám něco očekávat,
když se snažíme všichni jen ovládat
Jsme stádo živých organismů balancujících na hraně mezi zblázněním a vyhořením
Mezi idylkou a psychickým vyšetřením.

Proč bychom měli být jako naši rodiče
proč máme brát to břemeno že něco taky dokážeme
Neočekávejte stále od nás jen to dobré
i my "hodní" máme své démony v sobě
Mějte slitování a neočekávejte od nás zázraky
Zameťte před svým prahem a až pak můžete křičet své nadávky
Neočekávejte ode mě pokaždé otevřenou náruč a laskavou tvář
Tak jako jste ji vy nenabídli nemusím nabidnout ani já
Každý se svým životem občas sám prodírá
Tak proč ne teď a proč ne tady
nedám ti dnes nic a musíš si sám vědět rady
 Tak jako já se musel sám dostat ze sraček a naivně očekával tvou pomoc
Je to teď na tobě, ponoř se ještě hloub až na samé dno a pořádně se odraz, sám... jde ti teď o moc
Prostě nic neočekávej a jen počkej až dopadneš
A až nebudeš od nikoho už nic čekat
budeš volný a můžeš šťastný domů spěchat.

Noční myšlenky (druhá část)

Mám strach že se znovu zamiluju
že budu do ní úplný blázen a pak o ní přijdu
O koho? Sám nevím
jen zde ležím a opět přemýšlím
Jedna z dalších probdělých nocí
unavená mysl v unaveném těle
čekající na spánek, mého starodávného přítele, v čisté bezmoci
duše v pokoji potemnělém
O životě a o lásce smýšlející
na svou femme fatale čekající
Dal bych všechno za láskyplné obětí
opět v nočním zajetí

Cítím stesk v koutě své duše
chybí mi ženská náruč
a hřejivý pocit lásky
Na rtech sladká růž
od levné rtěnky
Úsměv plný pochopení
kouzelnější než jakýkoliv polibek
úsměv jen pro mě,
úsměv, který nikdo jiný neocení

Přišel by za mnou možná i ten můj starý přítel,
přišel by po tak dlouhé době
tak dlouhé, že na mne už několikrát zapomněl
Můj starodávný mstitel
bez cti, kterou ztratil
nyní za mnou chodí jen když jsem na kraji svých sil,
aby mne aspoň na chvíli zachránil
Avšak občas chodí bez pozvání a nečekaně
násilně mou mysl ovládne
a po dlouhém boji přestane,
nechá mne a ocejchuje,
to abych se zpět vrátil k němu
Přeji si abychom byli zase přáteli,
mám však strach že mé přání je jen utopií...

A tak zde ležím a přemýšlím,
o životě a o světě kupředu letícím
na mysli mám jeho černou barvu
a otázky bez odpovědi,
po kterých zoufale prahnu
chci jen něčemu porozuměti
ale přijde mí, že spíš nic nechápu
hledám a slepě tápu.

Všechen ten můj depresivní pohled na svět,
chci věřit, že to tak není,
a že jsem se vlastně jen splet,
že je vše jen ošklivé snění
mýlím se a vím to
svět je kruté místo...

Zvládne to vůbec má zpřízněná duše?
dostat mě z tohohle všeho
zbavit se trnů mé růže
vykouzlit mi úsměv na tváři
nechat mě spát na jejím polštáři
mít pro koho žít a koho milovat
mít trpělivost a nade mnou se slitovat?
Pevně v to věřím a doufám,
je to to jediné co mohu dělat
doufat a ostatní jen sledovat,
naděje prý umírá jako poslední
dovolím si nesouhlasit, myslím že to tak není,
doopravdy naděje nám zůstává dlouho v mysli,
ale co je po naději? na to nikdo nepomyslí,
je zde šílenství? smrt, nebo zde snad nic není?
Smrt by byla uspokojivá,
neboť po smrti přichází znovuzrození.