Říkala jsi, že beze mě nemůžeš žít,
že o mě nechceš nikdy přijít,
že být se mnou je jediné co tě drží při životě
nakonec jsem stejně já ten co skončil v prázdnotě
všechny ty hrozné představy co jsem měl když jsem měl tebe
Teď je to kolem mne a já se čím dál víc uzavírám do sebe,
Zapadá slunce a ja bych tu chtěl sedět s tebou
čekám a v koutku duše věřím že příjdeš,
čekám tak dlouho až mě ruce zebou,
už nikdy víc se mnou být nechceš
tuto báseň si ani nezasloužíš....
jsi stejně krutá jako život sám.
už vím že v životě nezabloudíš
a já? Ja srdce na dva kusy mám
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
čtvrtek 10. května 2018
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Jak bídná to je vlastnost mít potřebu svěřovat se... Zpravidla jsme schopni o sobě vyklopit úplně všechno každému neznámému cizinci, ale kdy...
-
Hledám odpověď Hledám doma Hledám venku Hledám ve skříni i v šuplíku Hledám v krabičce od bonbónů i v plastových sáčcích Hledám sám ...
Žádné komentáře:
Okomentovat