Říkala jsi, že beze mě nemůžeš žít,
že o mě nechceš nikdy přijít,
že být se mnou je jediné co tě drží při životě
nakonec jsem stejně já ten co skončil v prázdnotě
všechny ty hrozné představy co jsem měl když jsem měl tebe
Teď je to kolem mne a já se čím dál víc uzavírám do sebe,
Zapadá slunce a ja bych tu chtěl sedět s tebou
čekám a v koutku duše věřím že příjdeš,
čekám tak dlouho až mě ruce zebou,
už nikdy víc se mnou být nechceš
tuto báseň si ani nezasloužíš....
jsi stejně krutá jako život sám.
už vím že v životě nezabloudíš
a já? Ja srdce na dva kusy mám
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
čtvrtek 10. května 2018
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V okamžiku ticha a únavy brouzdal jsem svými myšlenkami... na útěku z domova a zase zpět a na botách prach všech cest Na útěku bez šance...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Cítím se provinile kvůli svým snům zklamaný tím co se mi zdálo Jako by se to doopravdy stalo jako by byl konec všem dnům jako bych mohl ...
Žádné komentáře:
Okomentovat