Pán z vedlejšího domu

Ve vedlejším domě bydlel pán
osud mu byl nejspíš předem dán
zestárnul, zpohodlněl a zůstal sám
pak už jen každý den u okna stál
Vyhlížel svou mrtvou ženu
či hledal smysl života?
na její tvář si již nevzpomenu
zbyla po ní jen prázdnota
prázdnota v jeho očích
prázdnota co každou duši zotročí
každodenní nahota
nahým sám před sebou,
jedinou záchranou už jen milosrdná slepota

Teď je v bytě naproti mému oknu prázdno,
kdo přijde na jeho místo je ve hvězdách dáno
Stejný člověk, jen jiná kůže
zestárnout, zpohodlnět,... to je vše co zmůže
bylo to, to co si přál? Já se ptám
Být opuštěný,... sám
život mu utekl náhle
jediné co vím je, že nechci skončit takhle.