Hrana

Jen kapky rosy zbyly v tvým klíně,
a nedopalky v popelníku...
ještě žhavý jdu chladnou ulicí,
nedobrovolně se vracím domů
a motýli poletují kolem mojí hlavy...
Za hranou tolerance většiny,
doufám že nikoho nepotkám...
Jsem slepý Bartimeus,
čekající na svého spasitele...
Barvy na mě čekají v krutosti
a nevědomky kráčím blíž a blíž propasti...
Těsně před pádem vysvitnou první paprsky
a kohout zakokrhá na přivítání nového dne...
tvoje slova mi budou znít v hlavě
a rezonovat jak v cele z kamene...
za zvonící hranou jitra,
vzal mě do náručí pád
a nezbylo než čekat...