pondělí 9. září 2019

Báseň podvědomí III.

Podej mi ruku, jen se chyť
já mám ten klíč!
Budeme skákat po hladkých balvanech
až ke svatým domům s bílými prapory
a slunce bude celý červený...
Zátiší jak z barokního obrazu
bude lehce shnilé na podnosu,
podlaha bude odrážet světlo včerejška
i když ho tvůj úsměv pohřbil hluboko do podvědomí všech vědomí,
jež aspoň na sekundu milovala...
aspoň jednu sladkou sekundu nebo i dvě!
Nemusí tu létat houfy motýlů,
hlavně že čas letí stále stejně!
(Já však vím, že si běží jak chce...)
Jo a nespěchej tolik s tou sklenkou,
ten drink prej už nenalévají...
Myslím že se jmenoval... no to je jedno.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...