Bolest II.

Slzičky v dívčích očích
v rohu svého pokoje klečíš
a brečíš...

už zase,
chce se ti zvracet
kdesi uvnitř...
bolí to jak prase...

Srdce?
Břicho?
Nebo snad něco jinýho?

Ne... tahle bolest prochází celým tělem
a tvá mysl se ubírá jediným směrem...
Trnová koruna leží na tvé spocené hlavě,
čím dál víc se blížíš odvrácené straně,
realita je už míle daleko
a síla vstát leží kdesi hluboko.

A pak jako záchranná ruka se zjeví
- možnost vzdát se, jít vstříc vysvobození
z této lidské stránky zničené
nekonečnými muky ztrápené...

Pak jako jaro po dlouhé zimě
přichází ticho, tak nečekaně
bolest i napětí se odplížili někam pryč,
však stále mají klíč
od dveří do tebe,
nechávají je vždy otevřené...

Pak se objeví náhlá otázka
kdo jsem já?
Ta co ti našeptává
…přece Bolest, tvá stará známá...