Vzduchoprázdno

Je půl třetí...
Slunečnice mi svítí na cestu
a vzduchoprázdno topí každou hvězdu,
schovávám je v mým břiše
a občas je najdou a občas ne.
Pak se s nimi miluju,
dokud mě jejich žár zevnitř nespálí...
Každé ráno otevřu pusu a vyfouknu malý obláček - jejich duši,
nemajíc možnosti rozplynout se...
Vzduchoprázdno... tak krutý způsob harmonie!
I plíce kuřáků začínají být nervózní ale ono si nedá říct... a tak stále trvá.
Dokud další nepravděpodobná pravděpodobnost nezmění chod světa.
Vlny se budou houpat směrem od břehu
a cigarety budou lačnit po čistých plicích.
Možná i vzduch získá většinu nad prázdnem,
nebo zbyde jen prázdno...
Jako už tolikrát...