Květy

I.
Šel jsem rozkvetlou loukou
sledoval kytky jak kolem rostou...
Květy žluté červené a bílé
pokryly celé míle
a vítr s nimi kýval ze strany na stranu
v tu chvíli kráčel jsem beze strachu
pohrával si s veselými květy
hladil je, jako já hladil kdysi tvé vlasy...
slunce promlouvalo ke každé bytosti
a dodalo kousek naděje každému srdci...
Harmonie..., spjatý s přírodou
kráčel jsem svůdnou krajinou
jen jedna věc chyběla mi
vlastně spíš osoba... ty

II.
Nebe se zbarvilo do ruda
nad hlavou peřina krvavá
na kůži sápe se chlad
a celá louka šla spát...
Krvavou oblohu vystřídala barva černá
má mysl jak noční stín byla temná...
jen za svitu měsíce
jež na obloze šklebí se
až do morku kostí dostal se chlad
celým srdcem prostoupil po lásce hlad
jako v sarkofágu z ledu
přežíval jsem noc uprostřed lesů...
Teplo tvých citů neměl jsem
láska stala se už jen snem
snem v noci bezesné
usazený na dně schránky bezmocné...

III.
Pak přišlo svítání
den s nocí se střídá
a přeživší tmy jsou vítáni
ještě špetka víry jim zbývá
Ještě kousek tepla v nich přebývá
a nás se zlomeným srdcem přibývá...
Touláme se rozkvetlými lukami
všichni společně a přece tak sami.