Chlapec a kouzelník

V oprýskaném dvoře
stojí zasmušilý kouzelník,
stín mu padá do tváře,
za jeho zády se hraje kulečník
v zapadlém lokálu...

Chlapec rozcuchaný trochu
vchází do zdobeného portálu
v očích moře strachu...
kouzelníkova dýmka dýmí,
sladký kouř se line po dvoře
dávej pozor na stíny,
způsobují hoře!
Zabrblal čaroděj k vyděšenému
vzápětí kouř praštil chlapce do nozder
Cosi jej nutilo věřit muži podivnému...
Jak moc se bál těch monster...
...

Temný šum ozval se za zády
a skřípot nehtů o zeď zakřičel,
ve vchodě nestvůry již stály
a zlověstný vítr mezi střechami fičel
Jako by ty stíny čekaly
až čaroděj odejde a nechá jej napospas...
hodiny na chvíli tikat přestaly,
pak zahřměl čarodějův hlas.

Zmizte duše zkažené
zpět do světa stínů
odtáhněte pryč svá srdce z kamene
vy jež neznáte vůni jarních dřínů!
Zpět do temné říše
zpět odkud přišly vaše duše!
Jak vyplašené stádo vlků
zahnáni mocným kouzlem
zmizeli během okamžiku...

Nevím jak vám poděkovat mám,
nezvládl bych utéct ba ani zahnat je sám...
Škrkla sirka místo odpovědi
a dýmka opět rozdala vůni svoji...
Zavedu tě na místa čarokrásná
jen když nebudeš mít mě za blázna.
S kameným obličejem řekl čaroděj
a pak uchechtl si, až onen pazvuk zaplul v průchodě...
Kluk trochu rozpačitě  zakýval
čaroděj třikrát dýmkou zabafal
a zastavil se čas...
Okolí zmizelo v rozmazaném obrazu řas,
jež se točily do nekonečných spirál
a v uších zněl překrásný chorál...
vědění přišlo samo
jako by samozřejmosti bylo
v každé lidské hlavě se skrývá
jen objevit místo kde přebývá...
Sleduj můry za měsíce
a jednoho dne (noci), k vědění dovedou tě!

Pak jako ze snu se mladík probudil
a nad událostmi všemi se podivil...
kouzelník jako by se vypařil,
jako by jej nikdy nespatřil...
Však byl si jistý že zde byl,
vždyť jej přece zachránil!
Co na tom nyní sejde...
chlapec věděl jediné.
Vědění je teď cílem jeho cesty
čaroděj v tom má prsty...
A tak se vydal vstříc smutku a poznání,
tam kam jej zavedou křídla motýlí...