středa 3. dubna 2019

Vlivy jara

A vítr odnesl slova má
do dáli za sluncem jež usíná
I stromy ohnou starý hřbet
za běhu času dlouhých let
Na lukách zazpívají žluté květy
stydlivě se zazelenají lesy
A záhyby řek vystaví své křivky
zdobené diamantovými písky
Víly skryté za závěsem rákosí
bez stydu bez šatů jež nenosí
a šťastlivci jejichž těla zřeli
všechny zábrany zahodili
překrásné bytosti touhou jedinou,
staly se pro duši ztracenou...
A vítr odnesl slova má
někam do dáli kde krásná dívka usíná
Zima je jméno její
a trochu pláče když sestry Jaro s Létem přicházejí.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...