A vítr odnesl slova má
do dáli za sluncem jež usíná
I stromy ohnou starý hřbet
za běhu času dlouhých let
Na lukách zazpívají žluté květy
stydlivě se zazelenají lesy
A záhyby řek vystaví své křivky
zdobené diamantovými písky
Víly skryté za závěsem rákosí
bez stydu bez šatů jež nenosí
a šťastlivci jejichž těla zřeli
všechny zábrany zahodili
překrásné bytosti touhou jedinou,
staly se pro duši ztracenou...
A vítr odnesl slova má
někam do dáli kde krásná dívka usíná
Zima je jméno její
a trochu pláče když sestry Jaro s Létem přicházejí.
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
středa 3. dubna 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V kopcích a lukách tam někde na okraji mraky slunce při západu krájí, stromy zde stojí už stovky let rostoucí z půdy jež sála krev... Sv...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Moře v tvých očích... průzračně modré... unáší koráby s bílými plachtami do zákoutí tvé duše... A námořníci umírají smíření s životem......
Žádné komentáře:
Okomentovat