Nahota

Černý tlustý kos na lampě sedí
a svým vševidoucím zrakem hledí
nehnutě a bez všech okolků
prší a voda mu stéká po křídlech dolů
zastavil se čas, emoce...
celý svět se ocitl v dlouhé pomlce
Nikdo se neodváží vydat ani hlásku
protože každý z nás postrádá lásku
A tak tiše v kocovině svorně mlčíme
navzájem na sebe, jako ten kos, hledíme...
Vidíme každou vrásku a na duši jizvu
pak po setmění se svěříme pivu
a vyplave napovrch trocha sama sebe
a odkryje se vše co bylo šedé...
Pak už jen jizvy zamaluji pastelovou barvou
a zapomenu na tu bolest starou.
S kosem za oknem co všechno vidí
stojím ve svém pokoji docela nahý...
Nahý přede všemi...
hledí na mě pohledy svými.