Vlaky

Vlak jede co nejrychleji může...
veze jednoho smutného muže...
V prázdném kupé vlaku sedí,
do okna, do tmy smutně hledí...
Myslí na svou prohranou válku
Válku o svou lásku...
Vidí jen její tělo, její tvář
nenávidí sebe že byl lhář...

Vlak jede co nejrychleji může
veze ženu hodnou múze...
V prázdném kupé vlaku sedí,
do okna, do tmy smutně hledí...
Myslí na jednu velkou zradu...
její mysl balancuje na zhroucení prahu...
Pláče a vidí jenom jeho,
chybí jí jeho ruce, jeho vlasy, jeho tělo...

Dva vlaky projíždí minou se na chvíli
na setinu vteřiny se pohledy setkaly...
Smutná múza a smutný lhář
však ani jeden nespatřil ztracenou tvář...
Tak blízko sobě byli...
bohužel na stokrát
bohužel o sobě navzájem nevěděli...
Však nemusí vám to líto být
pozdě se nedá nic zachránit..
Každý mizí jiným směrem,
jak oni tak my ve svém příběhu pokračujem...