Hřích

Nejsem svatý...
stejně jako každý...
nemám srdce tak úplně zlatý
a zůstane takové navždy...
hříchy a lži nás vodí za ruce
oděné v působivé paruce...
A prsteny na jejich dlouhých prstech
rozžhaví se do ruda spálí duše všech...
Všech těch hříšných duší
a spravedlnost občas přijde na čas a občas pozdě...
O příchodu všichni tuší...
Však k varování jsou hluší...
pak už jen přesně ve dvanáct bubny a zvony buší...
jen další hříšná hodina odbyla...
Jediná osoba se nezastavila...

A já se ptám kdo určil co je hřích?
před sebou vidinu těch svých...
Co je přirozeností člověka
a co hříchem?
Kde je nejhorší místo světa
a kde krajina vládnoucí smíchem?
Končí zde duše zamilovaných?
Tak nadpřirozeně smutných a krásných...
Neboť láska je ten nejkrásnější hřích...
a já ho budu slepě ctít...