Mám doma ve vaně rybku zlatou...
celá má osoba ji považuje za téměř svatou...
Občas se chodím na ni jen tak dívat,
protože někdy není třeba cokoliv říkat...
Kochám se její tichou krásou...
celé její tělo má barvu zlatou,
a ty neskutečně upřímné oči
černé jako nebe v noci...
Občas si myslím že mojích stížností,
má víc než dosti...
A když jí trochu krmení znovu nasypu
svými názory na svět ji opět zasypu...
Dokonce jsem se vzdal luxusu vany
jen pro blaho mé malé zlaté paní
Ví o mě každé velké i malé tajemství
a běda jí jestli jediné z nich vyzradí...
& i když mi žádné přání nidky nesplnila,
vždycky tu pro mě v té vaně byla...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
pondělí 7. ledna 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V kopcích a lukách tam někde na okraji mraky slunce při západu krájí, stromy zde stojí už stovky let rostoucí z půdy jež sála krev... Sv...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Moře v tvých očích... průzračně modré... unáší koráby s bílými plachtami do zákoutí tvé duše... A námořníci umírají smíření s životem......
Žádné komentáře:
Okomentovat