jen něčí mrtvola leží na zápraží
leží zcela nehybně a slunce na ni praží
tělo postupně podléhá rozkladu
nasládlá vůně zaplnila zahradu
krásný je pohled na oblohu
a na krví zbrocenou podlahu
z červených rtů ještě od rtěnky
vylízají první mravenci
koloběh přírody funguje
dneska příroda hoduje
vůně láká i další bytůstky
například lišky se už těší na kůstky
a po spocené studené kůži již putují zástupy hostů
rvoucích se dovnitř k nejlepšímu soustu
a slunce se směje dál a všechno sleduje
a vítr si s vlasy pohrává a se stromy lomcuje
zlaté vlasy jako hedvábí
jaká škoda že už nikoho nevábí...
hostina se pomalu blíží ke konci
všichni už odchází, dokonce i mravenci
Zbyly jen vlasy a kosti bílé
po rozkvetlé zahradě jen tak pohozené
i tu krvavou skrvnu slunce vysušilo
a zbylé kosti vybělilo
trochu smutku v srdci mi ještě zbylo
když pomyslím jak krásně tu bylo
dokud se to děvče nezabilo...
Žádné komentáře:
Okomentovat