Sklinky na víno

Umývam sklinky od vína... leštím...
pěchuju je utěrkama a již zautomatizovaným pohybem je zas vytahuju ven...
jak kouzelník své barevné kapesníky z rukávu,
snažící se pobavit své obecenstvo...
snažící se opít všechny kolem...
Sblížit se s nimi, jít s nimi domů, vyspat se s nimi a zlomit jim srdce... každému
Až ráno si uvědomit skrz kocovinu... kouzlo
Uvědomění a následné zhroucení systému...
Pozvracet podlahu... podívat se do zrcadla a poblít se znovu...
Zlomit se a být prázdný, rozpláclý uprostřed pokoje jak tepich milionáře
Nalít si další sklenku a brečet...
nevědět, nevěřit a naprosto se ztratit...
šílet zoufalstvím a krmit holuby...
Krmit svůj mozek lží a dívat se každý den do zrcadla, nejlepšího přítele... každý den
Vzchopit se a jít do práce... ztracenej...

V rukou se mi střídají stovky skleniček na víno... monotónně leštím a kazím svým ksichtem kouzelníkovo kouzlo, stejně to je čurák... vím to...
a tak leštím sklinky a čekám celá století až přijde změna a někdo si objedná tvrdej...

Pochybnej poeta

Hlavu mám bolavou...
plnou myšlenek
ruce mám za hlavou...
umazané od písmenek
A noční můry tančí kolem mě
znehybněn a uchvácen nesmírně
zatímco moje svědomí sedí na stromě
nervy jsou pod ním na jedné hromadě
rozervaný a pološílený žalem
sbírám kousky svojí duše
ležící na zemi jak kusy masa
vracím je zpět do polorozpadlého těla
Jen vykročit do světa
černá silueta a jí poboku...
Pochybnej poeta