Noční myšlenky (první část)

Ahoj...,
čekám tu na tebe
celou tu dobu
ten čas co jsem bez tebe
na tiché ulici
na prahu domu.

Odevzdal jsem svoji masku,
abych ti mohl říct ta slova smutku
řek' ti všechno, že mi chybíš
a teď jsem nahý jen se svou vzpomínkou na tebe
nemám ani ponětí co si myslíš
jen tu stojím v prázdnotě, ve světě bez nebe

Prší..., už hodinu
jako vždy nemám deštník,
kape mi na hlavu,
čekám a přemítám,
nad točitou spirálou času,
jak zajatec Čínského gangu
mučen kapkami vody
padajícími v dokonalém intervalu
na zoufalou pomalu šílící hlavu.
Odpočítávající, kdy člověk zešílí
a vypadne jeho vědomí, jak pojistky od domu.
To vědomí, ta nejistota jak hrozba Damoklova meče,
visící na tenounké žíni koně.

Pak se žíně přetrhne a svalím se na zem,
tělo zdravé, ale s duší proklátou mečem.
Nebo to ustojím a půjdu dál, jen zraněn...
nepochopitelným zázrakem zachráněn
a jdu jen prostě dál a dělám že mi nic není,
že mě nic nebolí.
Hlavně jít dál a nechat to stát se naší součástí,
rozloučit se se svým starým já s upřímnou soustrastí.