Město jež bylo kdysi jeho domovem si oblíklo masku komerce...
Masku konzumní společnosti, jež neznal...
Mladí kolem procházeli v až komických oděvech a zástupy mužů v kravatách klapaly o podlahu svými drahými botami z kůže ve spěchu za obchodem...
Snad každý byl ovládnut telefonem, které jakoby vysávaly veškerou lidskost, jež tu ještě zbyla z bytostí - kdysi nazývaných lidmi...
Jako supi, jež cítí mršinu, promenádovali se zde zástupy zlatokopek a úspěšných podnikatelů, zlákáni neodolatelnou vůní peněz, kypících z každého kroku, rohu i domu...
Nad jejich hlavami se tyčily jako chrámy velká sídla bank a světových konglomerátů,
ke kterým se každý den i noc modlí jako ke krutému božstvu...
Jen v stínu procházel stařec, vržený do neznámého světa...
Procházel, lehce ošoupaný životem a nepoznával jedinou uličku
svého rodného města...
Kam se poděly všechny ty obchody a kavárny jeho mládí?
Kladl si tuto otázku tak dlouho až se ztratil v chaosu uspěchané doby...
Všude kolem Gucci a Hugo Boss, mezi nimiž neviděl rozdíl...
Ba ani nevěděl o co se jedná, zda tyto jména kdy něco dokázala, že si zaslouží takový obdiv a hysterii...
Hlava ošlehaná a poznamenaná dlouhým životem se zamotala a na zátylku jej začla hladit panika..
Přišlo uvědomění, že on už do tohoto světa nepatří...
Už jej nechtěl...
Dovrávoral domů, vyložil si svůj nákup a čekal až si pro něj přijde...
Jediná žena jež děsí syny i dcery všech generací, nehledící na bohatství, pohlaví, či barvu kůže...
Odjakživa stejná a spravedlivá...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
čtvrtek 19. září 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V kopcích a lukách tam někde na okraji mraky slunce při západu krájí, stromy zde stojí už stovky let rostoucí z půdy jež sála krev... Sv...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Moře v tvých očích... průzračně modré... unáší koráby s bílými plachtami do zákoutí tvé duše... A námořníci umírají smíření s životem......
Žádné komentáře:
Okomentovat