Nespočet míst samoty
míjel jsem v té pustině
osamělé mlýny,
opuštěná nádraží,
kraj kde čas dál neběží...
V polorozpadlých městech
žijí lidé z kamene,
s mozoly na rukách
a drsným výrazem na tváři,
v kraji, kde čas dál neběží...
Staré nápisy na zdech Říše,
které čte každý tiše
s hrozivým obrazem před očima
a kostma jež staří rozežírá
zakopanými hluboko pod zemí
společně zde leží zemřelí...
Srdce lidem už nevěří
v kraji kde čas dál neběží...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
úterý 16. července 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Jak bídná to je vlastnost mít potřebu svěřovat se... Zpravidla jsme schopni o sobě vyklopit úplně všechno každému neznámému cizinci, ale kdy...
-
Hledám odpověď Hledám doma Hledám venku Hledám ve skříni i v šuplíku Hledám v krabičce od bonbónů i v plastových sáčcích Hledám sám ...
Žádné komentáře:
Okomentovat