úterý 16. července 2019

Sudetenland II.

Nespočet míst samoty
míjel jsem v té pustině
osamělé mlýny,
opuštěná nádraží,
kraj kde čas dál neběží...

V polorozpadlých městech
žijí lidé z kamene,
s mozoly na rukách
a drsným výrazem na tváři,
v kraji, kde čas dál neběží...


Staré nápisy na zdech Říše,
které čte každý tiše
s hrozivým obrazem před očima
a kostma jež staří rozežírá
zakopanými hluboko pod zemí
společně zde leží zemřelí...
Srdce lidem už nevěří
v kraji kde čas dál neběží...


Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...