úterý 23. července 2019

motýli noci

Vešel jsem trochu s ostychem do rozkvetlé zahrady
chvíli bloudil a pak jsi tam byla ty
okouzlený jak motýly noci
jak malý kluk v úžasu
hladil jsem pohledem tvé vlasy
a opařený stál pod oblohou tohoto hříšného světa.
Chytla jsi mě za ruku
a táhla mé srdce ku svému,
v noci jako noční můry
obletovali jsme každý druhého
a hladili svá křídla,
tvá barevná plné krásy
a má černá s odstínem smutku.
Polibky byly sladké jak krev
a svět neexistoval...
A byli jsme jako moře za úsvitu
s rudými tvářemi
v opojení nejtvrdší drogy - lásky
a naše moře se rozbouřila,
vlny se pohupovaly a spojovaly
a bílá pěna omývala naše těla...
od hříchů, starostí a hnusu.
Jako krásná laňka spočívající na palouku
krásná dáma lesa se sladkým spánkem na tváři...
tvá šíje mě sváděla za úplňku,
obdivovat tvoji kůži,
tak hebkou...
ach, tak hebkou...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...