Vešel jsem trochu s ostychem do rozkvetlé zahrady
chvíli bloudil a pak jsi tam byla ty
okouzlený jak motýly noci
jak malý kluk v úžasu
hladil jsem pohledem tvé vlasy
a opařený stál pod oblohou tohoto hříšného světa.
Chytla jsi mě za ruku
a táhla mé srdce ku svému,
v noci jako noční můry
obletovali jsme každý druhého
a hladili svá křídla,
tvá barevná plné krásy
a má černá s odstínem smutku.
Polibky byly sladké jak krev
a svět neexistoval...
A byli jsme jako moře za úsvitu
s rudými tvářemi
v opojení nejtvrdší drogy - lásky
a naše moře se rozbouřila,
vlny se pohupovaly a spojovaly
a bílá pěna omývala naše těla...
od hříchů, starostí a hnusu.
Jako krásná laňka spočívající na palouku
krásná dáma lesa se sladkým spánkem na tváři...
tvá šíje mě sváděla za úplňku,
obdivovat tvoji kůži,
tak hebkou...
ach, tak hebkou...
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
úterý 23. července 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V kopcích a lukách tam někde na okraji mraky slunce při západu krájí, stromy zde stojí už stovky let rostoucí z půdy jež sála krev... Sv...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Moře v tvých očích... průzračně modré... unáší koráby s bílými plachtami do zákoutí tvé duše... A námořníci umírají smíření s životem......
Žádné komentáře:
Okomentovat