Neutečeš

Přistihl jsem sám sebe
vyznávat nenávist
Vrátil se ten hlas z dřívějších časů
jež tak dlouho trávil mou mysl
Padla vinna na mou hlavu
jen já všeho špatného příčinou...
Utíkám od své osoby
neustále na útěku...
vždy musím pryč
vždy musím někam jít
protože myšlenky jsou tak těžké
a nikdo nechce být s vrahem v jednom pokoji...
I když je docela pohledný milý kluk...
krev na jehou rukou nemizí
umlčel srdce své a teď bloudí lesy
a houštinami plných trnů
bloudí dokud trny neservou všechno oblečení z jeho těla...
Trhají a rvou cáry látky a kůže zbrocené krví...
 Všude okolo hoří auta a lidé jsou nemocní...
Vnitřnosti vypadávají z útrob a jediné co chci je utéct, zmizet do neznáma...
vše je to jen v mé hlavě a i když je útěk marný...
Zkouším to dál a čekám až otevřu ty dveře do říše Divů, úkryt v atmosféře fantasie...