Rukavice ze sametu
puget červených květů...
vůně hořící svíce
vášní zrudlé líce...
hořící hříva lva,
venku se chystá poprava...
Propiska máčí papír...
Na králově koruně safír...
verše přímo od srdce,
taháky načmárané na ruce...
Jak dlouho ještě?
Dny krvavého deště.
Tohle je blog s mými amatérskými básničkami a dalšími věcmi. Ventiluji sem svoje myšlenky, pokud se ti moje psaní líbí budu velmi poctěn, pokud ne tak to nečti...
čtvrtek 24. ledna 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zapadá slunce
Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...
-
V kopcích a lukách tam někde na okraji mraky slunce při západu krájí, stromy zde stojí už stovky let rostoucí z půdy jež sála krev... Sv...
-
Another lover hits the universe , the circle is broken , but with death is coming rebirth and like all lovers and sad people I'm a poet.
-
Moře v tvých očích... průzračně modré... unáší koráby s bílými plachtami do zákoutí tvé duše... A námořníci umírají smíření s životem......
Žádné komentáře:
Okomentovat