Věčný spánek

Vlasy lehce splývaly mezi mými prsty
z hlavy těžké smutkem odevzdané smrti
Teplo na temeni se vytrácí
své propadlé oči vyvrací
jakoby vzhlížely k Bohu...
černé tunely se utopily v bělmu,
rty kdysi horké vášní
chladnou v křeči poslední
skřípot zubů Requiem hraje
bolest ustupuje... taje...
Stěhuje se blíže k mému srdci
jen přeletí jak stěhovaví ptáci
v hrudi mé postaví si hnízdo
zaplní ještě to zbylé místo
A najednou celá ztěžkne
naposledy vydechne
ze zakouřených plic
dalšímu životu vstříc...
Naposledy sbohem mi dá,
zůstávám tady s životem sám
a čekám až přijde i můj čas
až potká se anděl i ďas
u partie šachu nad mou duší
kdy nezáleží jestli srdce mé buší...
Tak vyhraje černá nebo bílá?
Věcná bolest nebo sladká víra...

Lehce hlavu její jsem položil
víka modrých očí zatlačil,
bílým mrakem zakryl schránku
a nechal snít ve věčném spánku...