Oči

Vryl jsem si tvůj pohled do paměti...
Stále vidím ty dvě světýlka, která se na mě dívala když jsme se milovali
Zbyla mi po nich jen vidina
jen představa v mé hlavě, které se nemůžu zbavit a v podvědomí vím že ani nechci...
Oči o nás prozradí všechno, každou drogu...
I láska je droga a moje zornice jsou stále rozšířené láskou...
Široké tak akorát abys viděla do mé duše a viděla jak moc mi chybíš

Slunečnice

V žádném květinářství nemají slunečnice
žádné mi nedovolilo rozesmát tvé líce
Ze všech sil se ji snažím získat
Aspoň pět minut šťastným zůstat
Tebe nebo slunečnici
Žlutou květinu nebo krásnou tanečnici
Usměvavé slunce opředené tajemstvím
Žlutou květinu o které sním
Rozsvítit na chvíli svůj tmavý život
a pak si jen nasadit pár papírových bot

Jsem jen naivní snílek
Sběrač nenaplněných lásek
Nedostupný pesimista
kluk co má v srdci už málo místa
"Chaos" života mého definice
ztracenej básník a slunečnice...

Útržky ze života asociála (1)

Poslední dobou mi dělá problém vstávání...
Ne že by se mi chtělo dál spát, jen hledám důvod proč vstát do nového dne.


Sedim na školním hajzlu...
protože tu je klid, ticho...
Aspoň na chvíli kolem mě nejsou všichni ti nechutní falešní lidi...
Pak přijde parta kreténů a naruší ten posvátný klid školních hajzlů
Vrazí dovnitř a začnou rozhovor...
Baví se že na fotce vypadají jak zhulení, ale neví o tom ani hovno...



Často přemýšlím nad společností ve které žiju. Všímám si tolika negativních věcí, které absolutně převyšují ty pozitivní až jsem dospěl k názoru že lidskou společnost nemám rád...




Svět je krásný dokud se nezačnou řešit lidské vztahy.



Opět ležím a přemítám
o okamžicích mého života
ležím a Svět se kontrole vymyká



Venku je zataženo a ponuro, taky tam prší a fouká. Myslím že pujdu ven.

Vesmírná odyssea

Bloudím životem, jak černá velryba
ještě černějším vesmírem
Míjím rozbité lahve
a jejich střepy na zemi připomínají hvězdnou oblohu
Jedinou jistotou je že mi chybíš a že rozhodně nechybím já tobě ani nikomu jinému
I ten pes i ta kočka si mě nebudou pamatovat
protože už neexistuji
Ubírám se dál... jinam
Nevím kam, prostě jdu i když klopítám
jdu podél lamp, jejichž žluté světlo mě doprovázelo nejednou ponurou nocí
Jen kouř mi dělal společníka, který se stejně vždy vytratí, když to nejméně čekám...
Ostatně jako všichni...
Potřebuji NĚKOHO ale chci být teď SÁM
nemůžu mít ani jedno a tak klopítám dál
Neustále mám v hlavě premiéru svého života
a pouštím si ji dokola a dokola
neschopen uvěřit, že ten člověk co jsem byl včera jsem já
Promlouvá ke mě anděl s utrhnutýmy křídly a s kocovinou, blábolí cosi že mě má na starost a nemotorně se kácí na zem
Za smradu alkoholu pozoruji onu postavu na zemi, jak jí crčí černá krev po zádech
Pozastavuji se nad odérem, nevědoucí, jestli jsem jeho vlastníkem já či anděl
Po chvíli se zvedá a prostě odchází,
protože andělé, bozi i velryby můžou mít taky depresi
Kapituluju a jen se nechávám unášet nulovou gravitací...
Ztracený astronaut čekající na smrt, ovšem při krásné scenérii pohledu na Svět
plného lásky, násilí a hnusu

Suicide boy

Chce se mi umřít,
ale stále žiji
Zašpiním své svědomí a
krev si z rukou smyji
Budu se dál ploužit nocí
jsem noční tvor...
mám poraněnou duši
a naděje mi tou ránou uniká
Stále dokola ten prázdný pocit
A moje víra je rozbitá
Jak blázen žvatlám o lásce
ale dochází mi, že pro mě žádná není
Radši zmizím z tohohle světa
Zmizím a upadnu v zapomnění

Interview

"Dobrý den, mohl bych si s vámi chvíli povídat?"
"A o čem?"
...
"No o vás..." řekl jsem tak nějak ostražitě a hned jsem pokračoval dál "...víte, vídal jsem vás tady v Šumperku celkem často"
"No jó, v Šumperku jsem se jako i narodil"
Řekl přidušeným chraplavým hlasem a trochu šišlal.
"Víte přišel jste mi strašně zajimavej, jste celej potetovanej a máte prostě svý kouzlo...
A snad každej den jste měl jinej outfit."
Trochu se pousmál a přikývl
"No jsem se nudil tak jsem se tetoval"
"To sis tetoval sám celý?" Řekl jsem překvapeně " A strojkem?"
" Ne ne, ručně."
"Tak to jsi drsnej..."
Řekl jsem uznale když jsem si představil kolik bolesti to muselo být.
"A jak dlouho ti to trvalo?"
"No ty vole, sedm a půl roku. Jsem se po večerech tetoval víš."
"A tetoval jsi někoho jinýho?"
"Jo, ale jen kámoše  anebo pár lidí v base.
Taky jsem tady na veřejnejch hajzlech tetoval kámošovi celou nohu."
...představil jsem si jak dva borci sedí na hajzlech a druhej mu tetuje jehlou nohu...
"Kvůli čemu jsi byl v base, pokud se můžu zeptat?"
"Jo jasný"
Řekl přívětivě.
"Za krádež, dostal jsem 20 měsíců."
"Aha, já jsem si říkal kam jsi zmizel..."
Řekl jsem trochu s nadsázkou a oba jsme se zasmáli."
"No teď před týdnem mě pustili" řekl jen tsk mimochodem. "Ale není to tam tak hrozný ty vole...
Teďka bydlím na bytovce, je to tam super, dokonce jídlo je zadarmo, sice jenom polívky ale dá se to..."
Řekl svým klidným hlasem a s velkým vděkem.
"Jak ses k tomu vůbec dostal, celej se potetovat?"
"No já jsem hrál na basu a kdybych hrál v nějaký kapele, tak jsem chtěl být zajímavější, ale pak jsem začal s pikem. Ale je to ty vole pičovina.
Dřív jsem hlavně chlastal no, ale pernik je hrozně drahej vole a pak to šlo z kopce..."
Opět jsem přikývnul a zeptal se ho co poslouchá.
"No když jsem hrál na tu basu, tak hlavně Olympicy, AC/DC a Irony (Iron Maiden).
"Takže máš rád rock jo?, taky ho mám rád."
"Fajn." Řekl s úsměvem
"No, nejradši mám ty vole devadesátky."
"Já taky." Řekl jsem nadšeně.
Chvíli žmoulal v ruce cigaretu s tabákem z doutníků za 15 korun a zapálil si.
"Blbě se mi mluví, mám nový zuby."
Usmál se a ukázal nový přední zuby, bez jakýchkoliv ostychů.
Prohodili jsme ještě pár slov a ukončil konverzaci potřesením rukou a oba se usmáli.
Při odchodu jsem slyšel jak se příjemně zasmál. Smích který patřil mě, podivínu co si začne povídat zrovna s ním, vsadím se že v base takovýho člověka nepotkal.

Budu ti číst poezii

Budu ti číst ze svých vlasů
budu ti číst poezii
dokud neupadnu do snů
seberu odvahu a do tebe se zamiluji,
Při chladné podzimní noci
utíkat domů plný emocí
v břiše divný pocit
v tašce básně nosit
Budu ti kreslit na tvá lýtka
a vpíjet se do tvé duše
Budu utíkat noční ulicí
a chytat motýly
mluvit s městem mlčícím
dokud mi nedojdou síly
Budu si povídat s toulavými psy
budu se jim dívat do očí a budeš v nich i ty
Budu sbírat vratné lahve od piva
každou lahev co mě opila
Uložím si kousek duše mezi řádky
schovám si svuj ždibec lásky
a budu ti číst poezii
budu ti číst, na důkaz že ještě žiji