neděle 29. října 2017

Pocit na fiktivním nábřeží

Pocit... pocit , že stojíš sama na nábřeží
volná kráska a stejně tam nikdo neběží,
jsem jediný, který ví a co by šel
a také jediný, který nemůže i když by chtěl,
tak jen stojím na druhé straně řeky
a nečinně se dívám na mořské vlky
a hlavně na tebe,
stepuju na místě a čekám co bude,
leč podotknout je nutno,
že v koutku duše vím ,že bude velký hovno.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zapadá slunce

  Zapadá slunce, rudé jako líce tvých jemných tváří, na něž zimní paprsky září... Láska hřeje naše těla naše naděje ještě neodletěla... Plou...