Zapadá slunce

 Zapadá slunce,
rudé jako líce
tvých jemných tváří,
na něž zimní paprsky září...
Láska hřeje naše těla
naše naděje ještě neodletěla...
Ploužíme se spolu zmrzlou krajinou,
nikdy bych tě nevyměnil za jinou,
tiskneme se k sobě v blouznění
je to mráz, nebo ukrutné pálení?
Avšak láska hřeje naše těla
naše naděje ještě neodletěla...
Co si počneme až slunce zajde,
kdo nás v této pustině najde?
Hlavu začínají přepadat starosti,
se sluncem odchází i poslední malé radosti...
Už jen láska hřeje naše těla,
jen naděje jako poslední ještě neodletěla...
Zapadlo již rudé slunce,
do bíla zbarvily se tvoje líce...
Jemné tváře popraskaly
jako místní tvrdé skály,
stojíme spolu v objetí,
v posledním dojetí
a
Láska už nehřeje naše těla,
jen smrtky kosa zasvištěla...
V krutých horách zůstali jsme
na hranici života, smrti i cizí země...
láska naše duše hřeje,
a smrti do očí se směje.